Světová klasika

Jedno z vrcholných děl absurdního divadla vešlo ve všeobecnou známost a název hry se stal běžně používaným výrazem pro marná očekávání.

Nikdy si nemůžeme být jistí, kde přistaneme.

Velké evropské letiště, masa cestujících a každý z nich si v příručním zavazadle nese svůj osobní příběh. Občas o sebe zavadí ramenem a jejich cesty se na okamžik protnou.

Bennettovo dílo Ženský román (v orig. Old Wives' Tale) patří ke klasickým dílům anglické literatury – např. kritik John Carey jej v knize Pure Pleasure zahrnul do svého výběru padesáti kvalitních a zároveň čtenářsky nejvděčnějších románů 20. století.

Marii Griffiths je skoro třicet, pracuje v knihkupectví v New Yorku a zároveň se snaží zůstat věrná svým punkovým hodnotám. Je zamilovaná do svého kola, ale ne do svojí holky Steph.

Andělé. Někteří mají svatozář a nádherná křídla. Ale jsou i takoví, kteří přijdou v obnošených šatech a dokážou dělat zázraky.

Florián je od dětství odkázaný na druhé. Nechodí, nemluví, život sleduje z invalidního vozíku.

Boris je bývalým kriminalistou a úspěšným autorem detektivek. O Vánocích ho opustila přítelkyně, protože chtěla víc, ale jemu vyhovují nezávazné vztahy. A do toho svět zotročila korona.

Délku opravdové cesty nelze měřit na kilometry. Zásadní je, jaký jí sami dáme rozměr a jestli dovolíme, aby nás dovedla, kam má. Deset příběhů o tom, že jít neznamená dát do pohybu nohy, ale především duši.

Domácí úkoly se vymykají z Hrabalovy prozaické tvorby, stojí na jejím okraji.

Pojízdná zpovědnice. Poslední svazek Komentovaných spisů Bohumila Hrabala obsahuje texty z let 1988–1995, jež autor sám žánrově řadil do literární žurnalistiky, tedy žurnalistiky s literárními ambicemi (tzv. Dopisy Dubence).

Kniha povídek Krasosmutnění je střední částí vzpomínkové trilogie Městečko u vody, která postupně vycházela v období let 1976–1981. Patří k těm knihám, které Hrabal rozšířil, obohatil o nové motivy a nové postavy a upravil do podoby stravitelné pro cenzuru.

Vzpomínkový i esejistický meditativní " pedagogický" text o Libni padesátých let a především o Hrabalově příteli, malíři a grafikovi Vladimíru Boudníkovi (1924 – 1968). Na hrázi Věčnosti, v domě na libeňské periferii, plyne život svým vlastním tempem.

Kniha povídek, slavná literární prvotina autora, jehož poetika staví na rozhovoru, zvláště na hospodské rozprávce. Prostí lidé, na první pohled nijak zajímaví, vyprávějí své zážitky, přehánějí, improvizují, baví se vymýšlením a vzpomínáním, prostě „pábí“.